Zemi v nepříliš vzdálené budoucnosti. Lidstvo kolonizovalo vesmír, získalo nové nepřátele a mnoho nových přátel. Jedním z nejlepších a nejvěrnějších spojenců Země jsou Nogkové – národ, který by ve skutečnosti neměl existovat. Frederic Huxley je zástupcem lidstva u Nogků.

S výkonnou výzkumnou kosmickou lodí Charr se snaží odhalit tajemství jejich původu. Ale to, co on a jeho muži najdou, ho ve skutečnosti netěší, protože je to stopa do temnoty.

Píše se konec roku 2059. Lidstvo se odvážilo o skok do vesmíru a úspěšně jím prošlo. První lidmi vyvinutý pohon rychlejší než světlo, který byl založen na takzvaném „časovém efektu“, dokázal najednou vykonat pouze skoky dlouhé maximálně 1.7 světelného roku. Lidé však brzy zjistili, že hvězdy se hemží životem.

Výzkumné lodě, které vyslala Terra, kosmické lodě typu FO, narazily na mnoho nepřátel, ještě více nebezpečí – a také na několik národů, které se měly ukázat jako dobří přátelé lidstva. Snad nejlepšími přáteli lidí ve vesmíru se stali Nogkové, podivní oboupohlavní bytosti, jacísi kříženci plazů a hmyzu.

Posádka výzkumné lodi FO-I pod velením plukovníka Frederica Huxleye navázala s tímto národem obzvlášť intenzivní vztah. Několikrát se mu podařilo účinně podpořit Nogky v riskantních situacích. Mimozemský lid a zejména jeho vládce Charaua mu byli nesmírně vděční: Huxley se stal jediným členem vládnoucí Rady pětiset, který nebyl Nogkem. Mimozemšťané mu navíc darovali 500 metrů dlouhou vesmírnou loď CHARR ve tvaru vejce, která měla takový energetický potenciál, jakým dosud žádný člověk nedisponoval.

Huxley a jeho posádka nezklamali důvěru, kterou v ně Nogkové vložili: podařilo se jim zachytit stopu dávného nepřítele bez tváře tohoto národa, který opakovaně ničil slunce soustav, v nichž se Nogkové usadili.

Pátrání po stavitelích slunečních sond, které dokázaly měnit hvězdy v novy, zavedlo posádku CHARR do Velkého Magellanova mračna, malé galaxie v bezprostřední blízkosti Mléčné dráhy. Zjistili, že tomuto hvězdnému ostrovu kdysi vládl Nogkové – ovšem Nogkové, na které si Charaua a jeho lidé nepamatovali.

Nogkové ve Velkém Magellanově mračnu zdegenerovali. Ne však náhodou nebo přirozeným vývojem, ale v důsledku proradného plánu. Absolutní vládnoucí rod se obával o svou moc a použil inovativní techniku, aby zajistil, že všechny následující generace Nogků budou tvořit pouze bytosti bez ducha protivenství.

Původně byla technika selekce vajec vyvinuta za účelem urychlení pokroku Nogků. Když její vynálezce zjistil, k čemu ji Císař ve skutečnosti používá, přenesl několik nových, lepších Nogků do bezpečí v Mléčné dráze a položil tak základy pro Charauův národ. Tento čin však nezůstal neodhalen, a tak tehdejší Císař Nogků nechal vyvinout sluneční sondy, aby zničil všechny, kdo by mohli představovat hrozbu pro jeho moc.

Po dva tisíce let si tak on i jeho nástupci dokázali zajistit svou vládu. Když je však plukovník Huxley a posádka CHARR na počátku léta roku 2059 objevili, degenerace už byla příliš daleko. Energičtí Nogkové z Mléčné dráhy smetli dekadentní vládnoucí rod a osvobodili zdegenerované zbytky svého lidu.

Charaua přísahal, že svému lidu navrátí jeho někdejší slávu. Nogkové z Mléčné dráhy se nyní vracejí domů do Velkého Magellanova mračna, aby obnovili vše, co bylo zničeno za vlády dekadentních císařů. Jeden úkol je však ještě nutné splnit: V koronách více než pěti set sluncí stále obíhají osudové sondy, které mohou kdykoli způsobit jejich explozi...

CHARR se pustí do nelehkého úkolu. Brzy se však ukáže, že ne kolem všech sluncí na seznamu skutečně obíhají smrtící sondy. Na pouštní planetě v jednom takovém systému narazí průzkumná skupina na podivnou rasu housenkoptáků. A zatímco mise směřuje ke konci, FO-I, která byla vypuštěna před přistáním, náhle beze stopy zmizela...