Zatímco Země směřuje k nevyhnutelnému konci, Ren Dhark se znovu vydává do vesmíru, aby tam možná našel potřebné vědomosti, které by mu pomohly zabránit zániku Slunce. Dorazí do probouzejícího se světa – a narazí na nepochopitelné tajemství...

Na konci roku 2062 se zdá být konec lidstva — nebo alespoň konec jeho domovské planety Terra a Sluneční soustavy — neodvratný. Dosud neznámý národ zjevně inteligentních robotů zaútočil na terranské kolonie a bezdůvodně rozpoutal válku s Terrou.

Nejsilnější zbraní robotů, kteří si říkají „Lid“ a všechny živé bytosti pohrdavě označují jako „biologický odpad“, jsou upravené zbraně Worgunů: energie konvenčního jehlového paprsku je soustředěna na několik nanometrů a dosahuje tak síly, která je schopná dokonce promáčknout trupy kosmických lodí z unitalu!

Ale tato zbraň zvaná „komprijehly“ je neškodná ve srovnání s tím, co roboti ještě dokážou!

Pomocí dosud zcela neznámé technologie se jim podařilo odsoudit Slunce k zániku! Ze stanice tajně postavené v sousedním systému Proxima Centauri se jim zřejmě podařilo umístit malou černou díru do centra našeho Slunce.

Jejím protějškem je malá bílá díra uvnitř slunce Proxima Centauri. A tak z našeho Slunce odtéká stále více hmoty a kdysi zakalená sousední hvězda doslova rozkvétá, zatímco Slunce ztrácí stále více síly. Zima, která nastane v listopadu 2062, by mohla být poslední, kterou Země zažije — věčná.

A jako by toho nebylo dost, roboti podniknou velký útok na Terru. Ten se podaří odrazit až na poslední chvíli, a to zejména díky aktivní podpoře nových bojových kosmických lodí z planety Eden, na které se osamostatnil velkoprůmyslník Terence Wallis.

Eden se spojí se Zemí, aby zabránil dalším manipulacím se Sluncem a pokud možno napravil vzniklé škody.

Při koordinovaném velkém útoku na systém Proxima Centauri se podaří zničit stanici pro manipulaci se Sluncem.

Ale už je příliš pozdě: proces probíhá dál samovolně. Ze Slunce uniká stále více energie a brzy z něj bude jen vyhasínající hvězda.