Menu
Navigace: Archivum Ren Dhark > Série > Ren Dhark > svazek 119
hledat

Základní údaje

Série
Ren Dharksvazek 119
Název
Návrat do nikam
Originální název
Rückkehr ins Nirgendwo
Cyklus
Projekt 99
Vydáno poprvé
říjen 2000
Vydáno v češtině
nikdy nevyšlo

Dějové údaje

Titulek
Přistanou na pouštní planetě - a setkají se se smrtí
Hlavní postavy románu:

Art a Jane Hookerovi: odhodlaní bojovat o přežití.

Rani Atawová: lehké zranění jí přesto nedovolí vzdát se.

Walter Steen: je unesen Amfii

Achmed Tofir: učiní závažné rozhodnutí.

Virnit: nemá ponětí o smrtelném nebezpečí dunové pouště.

Garnth: je poslední ze svého národa, a přesto musí zemřít.

Zatímco na Terře vrcholí krize s Mensity, je konečně překonána; cena je však vysoká: během bouřlivých událostí umírají téměř všichni kyborgové - a politické otřesy mění rozložení sil na domovské planetě lidstva. V daleké minulosti se posádka dávno ztracené lodi - posádka HIDALGO - snaží přežít poté, co do ní během transičního skoku narazila hvězdná loď KORSCH-h.

Po nebezpečných dobrodružstvích na tajemné kovové planetě KRK se Terrancům kolem Arta a Jane Hookerových podaří doslova na poslední chvíli uniknout smrtelnému nebezpečí tohoto strašidelného místa. S pomocí geneticky upraveného Achmeda Tofira získají kontrolu nad lodí z kovové planety a nyní se pokoušejí o návrat do svého universa.

To je však možné pouze tehdy, pokud znovu najdou dimenzionální bránu a budou pokračovat stejnou cestou. Zvládnou to i tentokrát? Nebo se nepochopitelné síly takové červí díry projeví a všechny je zabijí? Tato nejistota leze Terrancům na nervy - ale přesto chtějí toto riziko podstoupit. Protože teď už pro ně existuje jen únik.

Jak se naplní jejich osud? Čekají je další nebezpečí, nebo existuje cesta zpět? Je to NÁVRAT DO NIKAM...


Přeživší z událostí kolem KRK sedí na palubě krystalové lodi, která je jediným pozůstatkem zničeného kovového světa. Jsou mezi nimi Art a Jane Hookerovi, Achmed Tofir, sestra Virnit, Rani Atawová, Walter Steen, Ira Zoir z paralelní terranské reality, slepý KORSCH-h Rehak a poslední Exkanter Ari Fer. Všichni se vyrovnávají s tím, že KRK byl zničen a že jejich další nadějí je tajemné Světlo Forotu.

Achmed Tofir loď ovládá téměř instinktivně. Přiznává, že přesně neví, kam letí; následuje vnitřní hlas, který v něm zůstal po zásahu MOZKU KORSCH-h. Skenery ukazují jen vzdálenou spirální galaxii, ale žádnou stopu po světle, které by je mělo zachránit.

Skupina začne uvažovat, co vlastně Světlo Forotu znamená. Zvlášť Rani stále nedůvěřuje Iře Zoir a ptá se, zda by se žena z paralelního světa vůbec chtěla vrátit domů. Ira odpoví, že do jejich světa nepatří a že její vlastní svět se bez ní propadá do chaosu. Zároveň připomene zásadní otázku: pokud je Světlo Foroti opravdu dostane domů, vrátí se do správného času, nebo do budoucnosti, v níž už všichni zestárli?

Art Hooker se snaží udržet morálku a stanoví základní pravidlo: držet pohromadě, nepodlehnout spekulacím, seznámit se s funkcemi lodi a rozdělit si práci. Loď dostává postupně roli provizorního domova i poslední naděje. Ira se svým typickým sarkasmem odvádí Waltera do zadní části lodi a vysvětluje mu, co je v jejím světě Moonburger.

Krystalová loď dostane jméno REFLECTION. Ukáže se, že pobyt na ní je stísněný a psychicky vyčerpávající. Posádka se nedokáže opřít o žádný známý časový rámec; lodní chronometr měří zvláštní jednotky dlouhé asi 78 pozemských minut, ale ani ty nejsou zcela pravidelné. Loď letí prázdným černým vesmírem a dlouho se nic neděje.

Art Hooker zavede směny, odpočinek a společné debaty, aby skupina nepropadla nervozitě. Přesto napětí roste. Ira Zoir je stále podrážděnější, ostatní se stále znovu ptají Rehaka na Světlo Forotu, ale ten opakuje jen, že mají mít trpělivost a že čas je iluze. Achmed Tofir se mezitím dál mění: Jane si všímá, že působí čím dál cizeji a méně lidsky.

Přibližně po 240 pozemských hodinách se posádce podaří z nouzových injekčních dávek připravit odporný, ale povzbudivý „kávový“ nápoj. Rani využije rozhovor s Irou k dalším otázkám o jejím světě. Ira mluví o Charonu jako o svém měsíci, o pronásledovatelce Yuce Tan, o světě ovládaném mafiemi, žoldnéři, FBI a Řádem bílého světla. Její realita je násilná, cynická a společensky zcela jiná.

Rozhovor se vyhrotí, když Ira otevřeně připustí, že by v její realitě nebylo neobvyklé vystavovat cizí lidi v zoo — a že něco podobného kdysi zažila ona sama. Rani, Jane i Virnit tím nahlédnou pod její cynickou masku, ale Ira jakýkoli soucit odmítne. Když naznačí, že by za dost peněz dokázala udělat totéž jiným, Ari Fer ji označí za bytost bez cti. Konflikt mezi nimi málem přeroste v boj.

Art Hooker zasáhne jako velitel. Mluví s Irou jazykem, kterému rozumí: neprosí ji o ohleduplnost, ale jasně jí hrozí izolací v provizorní cele, pokud ohrozí ostatní. Ira nakonec poprvé skutečně ustoupí a přijme jeho autoritu.

V tu chvíli Achmed Tofir objeví na monitorech podivný jev: tři rudé světelné šípy, které se spojí v jeden paprsek a krátce zachytí REFLECTION. Tofir je přesvědčen, že jde o první kontakt se Světlem Forotu. Ostatní se soustředí na obrazovky, ale nikdo si nevšimne, že Ira tajně propojuje vlastní zařízení s lodním terminálem.

Rehak, dosud zlomený slepotou a zničením svého lidu, náhle vycítí, že nastal okamžik, na který KORSCH-h čekali celé generace. Přestože nevidí, mluví o světle, které vnímá „hluboko v srdci“. Jane ho odvede do velitelské sekce, kde mu ostatní popisují rudé světelné šípy a neviditelné obrovské energetické pole.

Rehak je přesvědčen, že Světlo Forotu už nelze zastavit. Mluví téměř nábožensky: přichází okamžik přechodu, nového života a milosti, která už nerozlišuje mezi vinou a původem. Ari Fer mu nedůvěřuje a chce jasnější odpovědi, ale Rehak se nechová jako technik; spíš jako prorok čekající na naplnění dávného zaslíbení.

Pak REFLECTION zasáhne silný otřes. Na monitorech se objeví oslnivá protuberance, ale loď brzy přestane reagovat na řízení. Tofir zjistí, že ztratili kontrolu a že REFLECTION míří přímo k ohromnému barevnému jevu.

Ira Zoir se vrací a vysvětluje situaci pragmaticky: Světlo Forotu je podle ní obrovské červí díra nebo podobný přechodový fenomén. Všichni jsou k němu taženi a musí rychle jednat. Tvrdí, že ona, Ari Fer a Rehak přechod pravděpodobně přežijí díky odlišné tělesné podstatě, ale Terranci by průchod při vědomí nemuseli přežít.

Ira rozdá růžové sedativní pilulky. Tofir pochopí, že má pravdu: i při jejich prvním přenesení do cizího universa byli v bezvědomí. Tentokrát musí být běžní Terranci také uspáni, jinak by jim přechod mohl zničit mysl nebo tělo. On sám se rozhodne zůstat vzhůru a řídit loď.

Rehak se plně oddá Světlu Forotu. Vnímá jej jako svaté naplnění osudu KORSCH-h. Jeho tělo začne obklopovat barevné světelné pole, kontury se rozpíjejí a během několika sekund se zcela rozplyne. Posledním gestem jako by ostatním mávl na rozloučenou. Rehak tak nedoprovází Terrance domů; splývá s tím, co považoval za konečné světlo a naplnění svého lidu.

REFLECTION se mezitím řítí k červí díře. Kov a plast lodi sténají pod obrovským namáháním. Terranci spolykají Iřiny pilulky. Ari Fer krátce přistoupí k Jane Hookerové a předá jí plochý fialový kovový disk — své CHRU’M. Připomene jí, že mu jej kdysi dala, a řekne, že přijde chvíle, kdy toto vědění bude důležité.

Jane už účinkem sedativa sotva vnímá. Ostatní lidé upadají do hlubokého spánku. REFLECTION pokračuje do červí díry, zatímco při vědomí zůstávají jen Tofir, Ira a Ari Fer.

Ira Zoir pozoruje purpurový střed červí díry a naposledy mluví s Achmedem Tofirem. Varuje ho, že může spatřit věci, které mu zničí rozum, a ještě jednou mu nabídne sedativum. Tofir odmítne. Chce vidět Světlo Forotu otevřenýma očima.

Ira se loučí svým typickým drsným stylem, ale tentokrát v jejím projevu probleskne skutečná lidskost. Přizná, že si na ostatní zvykla a že jí budou chybět. Pak ji světlo zachytí. Vzpomene si na Yuku Tan a pochopí, že ji její vlastní cesta táhne zpět k osobnímu osudu v jejím universu.

Barevné pole pohltí Iru Zoir a vytrhne ji z REFLECTION. Stejným způsobem mizí i Ari Fer. Pro terranské přeživší zůstává nejisté, zda se oba dostali tam, kam toužili, ale jejich role v cestě REFLECTION končí.

Achmed Tofir zůstává jako jediný při vědomí a snaží se loď provést nejnebezpečnější částí přechodu. Na obrazovkách i v jeho mysli se roztáčí záplava barev, blesků, vzpomínek a halucinací. Vidí vlastní minulost, objev tofiritu, mrtvé přátele i obrazy, které hrozí rozdrtit jeho rozum.

Snaží se stabilizovat kurs, protože ví, že REFLECTION nesmí vletět do okrajových bouří červí díry. Musí se trefit do temného středu, do „oka orkánu“. Tlak na jeho tělo i psychiku je nepopsatelný. Jeho změněná tělesná konstituce mu umožňuje vydržet déle, než by dokázal normální člověk, ale ani on není nezničitelný.

Právě ve chvíli, kdy REFLECTION vstupuje do temného středu červí díry, Tofirův mozek tlak nevydrží. Upadá do bezvědomí. Paradoxně ho tím osud zachrání: kdyby nejvlastnější okamžik přechodu prožil bdělý, jeho tělo i mysl by byly zničeny během nanosekund.

Art Hooker se probouzí z drogového spánku po děsivé vizi: viděl planetární katastrofu na Hope, obrovskou vodní stěnu nebo slizovou bytost sahající po planetě. Uvědomuje si, že nešlo o obyčejný sen, ale o vizi vyvolanou průchodem.

Ostatní Terranci se také probírají. Jane žádnou vizi neměla, ale probudila se s fialovým diskem Ari Fera pevně sevřeným v ruce. Walter, Rani a Virnit jsou otřeseni, ale živí. Nejhůř je na tom Achmed Tofir. Leží v bezvědomí, má ránu na hlavě a nereaguje. Virnit konstatuje, že dýchá a žije, ale je v kómatu.

Skupina si všimne další podivnosti: Tofir vypadá mladší, jako by se jeho tělo změnilo během průchodu. Jane přizná, že si jeho proměny všímala už dříve, ale teď je nápadná. Tofir možná obětoval své zdraví, aby ostatní přežili.

Jane odmítne dát Ari Ferův disk k technické analýze. Cítí, že nejde jen o památku, ale o něco osobního a důležitého. Walter a Rani se mezitím pohádají o Iru Zoir. Walter má pocit, že jim zachránila život a že Rani vůči ní měla předsudky; Rani trvá na tom, že Ira byla v jádru nebezpečná a bez cti. Přes spor je zřejmé, že Iřina nepřítomnost na palubě zanechala prázdné místo.

Art Hooker svolává poradu. Achmed Tofir, který loď ovládal nejlépe, je v kómatu, takže se ostatní musejí pokusit porozumět REFLECTION sami. Největší otázky jsou dvě: kde jsou a kdy jsou. Nevědí, zda je Světlo Forotu vrátilo do jejich universa, ani zda se vrátili do správné doby.

Skupina si dopřeje trochu odporného „REFLECTION-kafe“ a poté se rozdělí k pracovním stanovištím. Art přebírá velení, Jane a Rani analyzují senzory, Walter se věnuje komunikaci a technickým zásahům, Virnit sleduje Tofira. Naděje na návrat domů existuje, ale zatím nemají žádný pevný bod, podle něhož by se zorientovali.

Ukáže se, že Achmed Tofir neleží v obyčejném bezvědomí, ale ve stavu podobném bdělému kómatu. Vnímá okolí, ale nemůže se hýbat ani mluvit. Zpracovává dojmy ze Světla Forotu a zároveň cítí zvláštní lítost, že byl tak blízko jednomu z největších tajemství vesmíru, ale nemůže o tom nikomu vyprávět.

Ostatní zjistí, že komunikační systém REFLECTION byl určen jen ke spojení s KRK. To je první nepřímý důkaz, že už nejsou v universu kovového světa, protože spojení ke KRK je mrtvé. Po dlouhých úpravách se Walterovi a Artovi podaří vyslat nedokonalý nouzový signál, ale není jisté, zda jej někdo zachytí nebo pochopí.

Rani pak na senzorech objeví známou hvězdnou konfiguraci. Zdá se, že se skutečně vrátili do svého universa. Za rozsáhlou prostorovou turbulencí je vidět bod, který by mohl být pevný nebeský objekt — možná planeta nebo měsíc. Pro posádku je to první skutečný záchytný bod.

Cesta k němu však vede skrz obrovskou plazmovou mlhovinu. Objížďka by stála příliš mnoho času a energie, takže Art rozhodne proletět přímo. REFLECTION má velmi odolný krystalový trup a elektromagnetický štít, takže se zdá, že průlet zvládnou.

Uvnitř mlhoviny je ale přepadne amfijská loď. Bez varování na ně vystřelí. REFLECTION zásah zpočátku vydrží, ale Amfiové se opakovaně vracejí a pálí dál. Art odmítá opětovat palbu, protože nechce začít konflikt s Amfii, zvlášť když netuší, zda se jeho zprávy daří přeložit. Walter ho tlačí k obraně, ale Art trvá na tom, že se musí pokusit o průlet bez boje.

Rani odhalí skutečný problém: mezi energetickými zásobníky lodi probíhá dominoefekt, který prudce spotřebovává zásoby podivné energetické esence. Štíty držely právě díky tomuto nekontrolovanému vyčerpávání. Každý další zásah už je nebezpečnější. REFLECTION sice míří k okraji plazmové mlhoviny, ale energie rychle mizí a Amfiové dál útočí.

REFLECTION právě dosahuje okraje plazmové mlhoviny, když se náhle aktivuje automatický obranný či „sebezáchovný“ program lodi. Proti pronásledujícímu amfijskému plavidlu jsou odpáleny kovové torpéda z materiálu KRK. Amfijská loď je obalen tekutým kovem a exploduje. Terranci jsou otřeseni, protože loď zničili nechtěně — Hooker stále nechtěl zahájit boj.

Výbuch však REFLECTION zároveň postrčí blíž k cílovému tělesu. Zásoby energetické esence jsou téměř vyčerpány; Rani zjistí, že zbyla sotva polovina „zkumavky“. Před nimi je žlutavý měsíc nebo planetoid s řídkou dusíkovo-kyslíkovou atmosférou.

Krystalová loď nakonec s posledními zbytky energie sklouzne do gravitačního pole tělesa. Posádka jásá, ale vzápětí si uvědomí, že nemají žádnou energii a řítí se nekontrolovaně do atmosféry. Trup REFLECTION vydrží žár vstupu, ale přistání se mění v zoufalý pád.

Art Hooker se marně snaží zvládnout nouzové přistání. Dobře ví, že Achmed Tofir by si s cizí technikou poradil lépe, ale Tofir je stále v kómatu. Jane je na hranici paniky, protože prožívá další katastrofu podobnou zániku HIDALGO.

Během sestupu se objeví vnější zásah. REFLECTION je zachycena a řízena jakýmsi energetickým paprskem zvenčí. Loď míří na otevřené území, rychlost klesá a je zřejmé, že někdo přistání ovlivňuje. Hooker nedokáže převzít kontrolu zpět.

V poslední fázi se loď stále řítí k zemi. Něco zvenčí zabrání přímému roztříštění, ale posádka už to nevnímá. Prudké otřesy všechny srazí k zemi. Art naposledy zahlédne Jane, jak volá o pomoc, a pak ztrácí vědomí.

Rani se probouzí na palubě havarované REFLECTION. Uvědomí si, že loď leží na neznámém světě pod podivným zelenavým světlem. Virnit jí oznámí nejhorší zjištění: Walter Steen zmizel.

Brzy se probudí i Art a Jane. Zjistí, že vstupní přepážka REFLECTION nebyla otevřen nárazem, ale zvenčí. Někdo nebo něco do lodi vniklo, zatímco byli všichni v bezvědomí, a odneslo právě Waltera. Proč nebyli uneseni všichni, nikdo nechápe.

Art a Jane vyjdou ven. Planeta působí pustě: všude jsou duny, jemný bílý prach, cizí pachy a zvláštní zelené sluneční světlo. REFLECTION je zčásti zabořená do písku a zjevně neschopná samostatného startu. Oba si uvědomují, že uvízli.

Z vrcholu duny zahlédnou v dálce u hor pravidelné blikání. Vypadá uměle, jako signál. Art usoudí, že tam může být zdroj života, techniky — a možná i místo, kam byl odvlečen Walter.

Virnit znovu vyšetřuje Tofira a konstatuje, že je živý, ale v hlubokém kómatu. Rani si všimne, že Tofir vypadá ještě mladší než předtím. Změny způsobené MOZKEM a průchodem Světlem Forotu pokračují, ale nikdo netuší, kam povedou.

Art a Jane informují ostatní o pustině a blikání v horách. Virnit se obává, že Walter byl cíleně unesen. Jane tomu nejprve nechce věřit, protože nedává smysl, proč by únosci vzali jen jeho a ostatní nechali.

Rani mezitím objeví skrytý prostor v REFLECTION a v něm několik zbraní — podivné fialové tyčové paprskomety. Art jednu vyzkouší a zjistí, že je velmi účinná. Skupina se tedy rozhodne opustit loď, vzít zbraně a vydat se k horám.

Tofira nenechají na palubě. Z lůžka udělají nosítka a rozhodnou se nést ho s sebou. Cesta bude těžká, ale Art odmítá přítele opustit.

Skupina opouští REFLECTION a vydává se přes duny. Nemají vodu, neznají zdejší prostředí a netuší, zda je voda na planetě vůbec poživatelná. Přesto nemají jinou možnost než jít za blikáním v horách.

Brzy se pod nimi začne chvět země. Nejprve jen slabě, potom silněji. Z jedné duny se náhle vyřítí obrovský pětimetrový červovitý tvor s ozubeným jícnem. Zaútočí tak rychle, že Virnit nestihne zvednout zbraň.

Červ ji smrtelně zraní. Art ho sice zasáhne tyčovým zářičem a zabije, ale pro Virnit už je pozdě. Umírá v písku a svými posledními slovy ostatním přikáže, aby se o ni nestarali a zachránili sami sebe.

Smrt Virnit skupinu zdrtí. Přesto musí pokračovat bez pohřbu. Jane a Rani nesou Tofira, Art jde vpředu se zbraní připravenou k palbě. Naděje na návrat domů se znovu vzdaluje.

Cesta přes pustinu pokračuje. Žízeň sílí a hory jsou stále vzdálené. Rani propadá beznaději a má pocit, že je někdo od začátku pozoruje jako kořist. Art ji tvrdě, ale povzbudivě napomene: dokud žijí, existuje šance, a pokud je pozorovatelé chtěli zabít, už to dávno mohli udělat.

Krátce nato narazí na malý pramen nebo tůň obklopenou jedovatě zelenými keři. Art vodu opatrně ochutná. Má kyselou pachuť, ale nepůsobí okamžitě nebezpečně. Skupina se napije a trochu se vzpamatuje.

Pokusí se dát vodu i Tofirovi, ale bezvědomý muž ji většinou nechává vytékat z úst. Jeho stav zůstává vážný. Po krátkém odpočinku se znovu vydají k horám.

Gamth, nemocný Amfi, leží v nádrži s biologickou živnou tekutinou. Kdysi byl slavným velitelem průzkumné flotily, ale jeho loď DOONAN a posádku zasáhly sílící magnetické bouře. Po bouři se na palubě objevila smrtelná virová nákaza.

Gamth zodpovědně odvedl nakažené pryč od svého lidu, aby zabránil šíření choroby. DOONAN, dvě robotické lodě a nemocná posádka se ukryly na této planetě v horském komplexu, který se stal útočištěm umírajících. Všichni ostatní Amfiové už zemřeli; Gamth zůstal poslední.

Když se objevila REFLECTION, Gamth nejprve nařídil robotickým lodím její zničení. Potom však zasáhl vlečnými paprsky, způsobil její havárii a nechal OSO-roboty prozkoumat vrak. Roboti unesli Waltera Steena. Gamth zjistil, že vetřelci jsou Terranci, staří nepřátelé jeho lidu.

Gamth se rozhodl čekat, ale když ostatní Terranci vyrazili k horám, začal je aktivně ohrožovat. Pomocí „tichého zvuku“ probudil podzemní červy. Po smrti Virnit a zničení červa je rozzuřený i znepokojený: Terranci jsou nebezpečně houževnatí.

Art, Jane a Rani pokračují k horám s Tofirem na nosítkách. Jane náhle ucítí prudké horko u fialového disku, který jí předal Ari Fer. Disk se rozpálí tak silně, že jí propálí oděv. Jane však pochopí, že ji nejspíš nechce zranit, ale varovat.

Krátce nato se země znovu začne silně třást. Tentokrát ještě prudčeji než před prvním útokem. Z písku se vyřítí další obří červ. Jenže jeho orientace je narušená — jako by jej disk nebo něco v něm zmátlo.

To poskytne Terrancům rozhodující vteřiny. Art a Rani najdou zbraně a společnou palbou červa zabijí. Po boji Jane zjistí, že disk vychladl. Všichni pochopí, že nejde jen o senzor, ale o aktivní prostředek, který dokáže rušit nebo odklánět útoky jejich nepřítele.

Gamth sleduje další neúspěch s rostoucím zoufalstvím. Jeho zesílený tichý zvuk měl Terrance definitivně zabít, ale něco jeho účinek narušilo. Červ byl zmaten a Terranci přežili.

Gamthovi zbývá poslední možnost: probudit Waltera Steena. Roboti mu aplikují látku, která ruší předchozí sedaci. Gamth ví, že pokud ostatní dorazí k jeho úkrytu, mohou ho zabít nebo zničit jeho roboty. Nechce zemřít bezmocně a poníženě.

Art si při pádu během útoku zlomil žebro. Jane a Rani ho s pomocí Virnitina nouzového vybavení ošetří a pevně obvážou. Proto teď nosítka s Tofirem nesou obě ženy a Art jde se zbraní vpředu, i když má bolesti.

Art stále víc přemýšlí o změnách, které s nimi po Světle Forotu nastaly. Tofir se proměňuje zjevně, Jane je zvláštně napojená na Ari Ferův disk a on sám náhle zahlédne krátký obraz Waltera připoutaného na lůžku v jakési jeskyni. Neřekne to ženám, protože nechce vyvolávat falešné naděje, ale uvnitř je přesvědčen, že Walter žije.

Před výstupem do hor si skupina naposledy odpočine. Zelené světlo slábne a krajina začíná získávat přirozenější barvy. Hory páchnou po síře a tvoří je zvláštní žluté minerály.

Jane navrhne, že fialový disk by mohl být naladěn na technologii nebo biologii Amfiů, protože Exkanteři v paralelním universu byli jejich obdobou. Pokud disk reaguje na „nepřátelskou přítomnost“, mohl by jim pomoci najít zdroj nebezpečí.

Art je stále přesvědčen, že Walter žije. Navenek to vysvětluje logicky: kdyby ho nepřátelé unesli, musejí s ním mít nějaký záměr. Skutečný důvod — vlastní vizi Waltera — si však nechává pro sebe.

Walter Steen se probouzí připoutaný na lůžku v zápachu smrti. Nad sebou vidí obrovského Amfie v průhledné nádrži. Brzy se dozví jeho jméno: Gamth. Amfi je nemocný, vyčerpaný a podpíraný roboty, ale stále ovládá celý komplex.

Gamth Walterovi vysvětluje, že se nachází v útočišti umírajících, místě, kam se jeho nakažená posádka stáhla zemřít, aby neohrozila svůj lid. Nákaza vznikla po průletu magnetickými bouřemi; podle Gamtha se tyto bouře v Galaxii objevují stále častěji a jsou čím dál ničivější. Walter z toho pochopí, že v jejich domovském universu mohlo uplynout mnoho času.

Gamth nenávidí Terrance a nechce věřit, že Walter a jeho přátelé nepřišli jako nepřátelé. Ukáže Walterovi obraz jeho druhů postupujících pustinou a oznámí mu, že jejich smrt začne právě teď. Walter je bezmocný, připoutaný a zdrogovaný, ale snaží se získat co nejvíc informací. Ví, že Art, Jane a Rani jsou stále na cestě — a že Gamth proti nim chystá další past.

Achmed Tofir se nachází ve zvláštním stavu mezi životem, tělem a světlem. Vnímá proud barev, tónů a hlubokého naplnění, jako by se konečně blížil k vlastnímu určení. Má pocit, že pochopil smysl svého osudu až ve chvíli, kdy se odpoutal od těla.

Pak je však náhle stržen zpět. Místo definitivního splynutí se světlem padá spirálovým tunelem zpět do bolesti, chladu a tělesnosti. Chápe, že jeho čas ještě nepřišel a že dostal jen krátký odklad.

Probouzí se na cizí planetě právě ve chvíli, kdy Art, Jane a Rani míří k horám. Přátelé mu stručně vysvětlí, co se stalo: REFLECTION prošla červí dírou, vrátili se do svého universa, při střetu s Amfii havarovali, Walter zmizel a Vimit zemřela při útoku písečného červa.

Tofir poslouchá téměř bez emocí. Je mladší, silnější a vnitřně odtažitý; jeho mysl se už nedrží běžných lidských reakcí. Vzápětí jako první zahlédne blížící se kulové roboty a přinutí ostatní krýt se. Art a Jane dva z nich sestřelí, ale zbytek pokračuje v útoku. Tofir pak použije nově probuzenou neviditelnou sílu: roboti jsou ve vzduchu zastaveni a roztrháni, jako by je rozdrtila neviditelná pěst.

Rani zahlédne, že Tofirova kůže na okamžik modře zazáří a rysy se mu podivně posunou. Skupina chápe, že Achmed Tofir už není jen člověk, kterého znali. Tofir je ale žene dál: ví, že orbitální robotické lodě už zaznamenaly poruchu a že Walterovi zbývá málo času.

Walter Steen z Gamthovy základny sleduje na monitorech útok kulových robotů na své přátele. Je bezmocný, připoutaný a zdrogovaný, ale přesto doufá, že Art, Jane, Rani a Tofir přežijí.

Gamth je přesvědčený, že roboty Terrance zabijí. Jenže útok se zhroutí. Roboti míjejí cíle, jeden po druhém explodují a Amfi nechápe proč. Walter vidí, že jeho přátelé unikli mezi skály, a vítězně se mu uleví.

Gamth zuří a nechá Walterovy elektronické pouta ještě víc utáhnout, až se Walter dusí. Poté spustí další nouzový program: dvě robotické lodě z orbity začnou přistávat a mají zničit vše, co zbylo. Gamth je už těžce nemocný, kašle krev a ví, že se rozpadá zevnitř, ale je odhodlán zemřít tak, aby nikdo nebyl svědkem jeho úpadku.

Tofir vede Arta, Jane a Rani k horské základně. Blikající signál, který viděli z dálky, se ukáže být soustavou kovových sloupů — podle Tofira jen detektory pohybu. Sám přesně ví, co jsou zač, jako by měl přístup k amfijským systémům.

Skupina dorazí ke kovové kupoli ukryté v horách. Nikdo je zatím nezastavuje, což Arta zneklidňuje. Tofir jim přikáže pálit tyčovými paprskomety na střed těžké vstupní přepážky. Po půl minutě soustředěné palby vstup exploduje a oni proniknou dovnitř.

V chodbě je napadnou tři polokuloví roboti. Art a Jane je zničí, ale Rani je zasažena do ramene. Rána bolestivě pálí, ale není smrtelná. Tofir pak náhle ucítí, že Walterovi hrozí bezprostřední smrt, a vede skupinu pravou chodbou hlouběji do základny.

Gamth sleduje, jak Terranci pronikají do kupole, a posílá proti nim své poslední OSO-roboty. Walter se ho pokouší přesvědčit, aby se vzdal, a slibuje, že ho nezabijí. Gamth odmítá. Už nejde jen o obranu, ale o jeho poslední rozhodnutí zemřít po svém.

Spustí proces, který má zničit celou základnu, jeho samotného i Terrance. Poté se pokusí vrátit do regenerační nádrže, ale tělo ho zradí. Bez pomoci robotů už nedokáže ujít několik metrů. Zhroutí se na podlahu, sleduje červené kontrolky a umírá s vědomím, že destrukční program běží a robotické lodě přistanou, aby dokončily zkázu.

V chodbě zasáhnou další roboti Achmeda Tofira přímo do hrudi. Má vypálenou těžkou ránu, ale místo aby padl, znovu vstane. Přátelé vidí, že by normální člověk takové zranění nepřežil, ale Tofir už jedná podle vlastních, nepochopitelných pravidel.

Skupina rozstřelí dveře do centrální místnosti a najde Waltera Steena připoutaného na lůžku. Všude jsou mrtví Amfiové v nádržích a sladký zápach rozkladu. Tofir jim přikáže Waltera osvobodit a okamžitě odejít do podzemní části, kde je amfijská loď. Sám zůstane v centrále, protože musí připravit jejich útěk a zastavit dvě přistávající robotické lodě.

Rani a Jane se zdráhají Tofira opustit, ale on ví, že je smrtelně zraněný a že jeho rozhodnutí je konečné. Usedá k centrálnímu řízení. Přizná, že průchod červí dírou ho změnil a že brzy znovu vstoupí do oblasti, kterou už jednou spatřil.

Art nese bezvědomého Waltera do výtahu. Skupina sjede do obrovské jeskyně pod kupolí, kde stojí amfijská loď DOONAN. Tofir jim přes reproduktory sdělí, že přepážky jsou otevřené a vše je připravené. Pak jim popřeje štěstí.

Terranci nastoupí do DOONAN a překvapivě rychle najdou centrálu. Art a Jane využijí své dávné zkušenosti se studiem amfijských vraků po útoku na Cattan. Zvládnou aktivovat plošinu, která loď vyveze z podzemní jeskyně k otevřenému nebi, a připravují start.

Dvě robotické lodě však právě přistávají a zahajují palbu. Jane najde ovládání ochranného štítu DOONAN a aktivuje ho. Vzápětí se do boje vloží samotná kupole: Tofir jejími zbraněmi zaútočí na robotické lodě a odvede jejich pozornost. DOONAN může odstartovat, zatímco Tofir zůstává v umírající základně.

Tofir sleduje, jak DOONAN stoupá k nebi, a cítí prázdnotu i úlevu. Ví, že se s přáteli loučí navždy, ale zároveň splnil svou poslední úlohu: zachránil je.

Ovládá zbraně kupole s jistotou, které by běžný člověk nikdy nedosáhl. Aktivuje systémy, jichž se ani Gamth neodvážil použít, protože mohly spustit planetární zkázu. Jedno robotické plavidlo zničí v ohnivé explozi. Druhé pokračuje v palbě na kupoli, ale Tofir se soustředí a zničí i je.

Jeho přátelé jsou v bezpečí a DOONAN mizí v nebi. Potom se spustí Gamthův destrukční program naplno. Nádrže se rozbíjejí, systémy kolabují a podzemní reaktory startují řetězovou reakci. Tofir přijímá smrt klidně, téměř toužebně, protože se vrací k oblasti světla, kterou už jednou spatřil. Kupole exploduje a následná řetězová reakce zasáhne hory, poušť i nitro planety.

Terranci z DOONAN sledují zkázu kupole, robotických lodí i celé planety. Art, Jane, Rani a probuzený Walter vědí, že Achmed Tofir zůstal na povrchu a obětoval se, aby oni unikli.

Walter jim vysvětlí, co se dozvěděl od Gamtha: Amfiové na planetě trpěli smrtelnou nákazou spojenou s magnetickými bouřemi. Všichni si uvědomí, že by mohli být nakažení. Naději jim dává jen to, že Walterovy testy v Gamthově základně zatím žádné změny krevního obrazu neukázaly.

Art se snaží ostatní povzbudit. Jsou pravděpodobně jediní lidé, kteří vstoupili do jiného universa a vrátili se zpět. Hvězdné konstelace navíc naznačují, že jsou poblíž hvězdného ramene se systémem Col a že Hope nemusí být daleko. Art vyšle nouzový signál do prostoru.

Nouzový signál zachytí prstencová loď TITAN, kterému velí Gul Vop, starý známý Hookerových. Funkční důstojník Steinman nejprve oznámí nemožnou věc: v signálu slyší jméno Art Hooker. Vop tomu nevěří, protože Hookerovi jsou už více než sedm let považováni za mrtvé po katastrofě HIDALGO.

Signál se však vyčistí a na obrazovce se skutečně objeví Art a Jane Hookerovi, za nimi Rani Atawová. Vop je šokovaný a dojatý. Art mu předá souřadnice a varuje ho, že letí v amfijské lodi a že potřebují okamžitou izolaci a lékařské vyšetření kvůli možné nákaze.

Vop jim řekne tvrdou pravdu: pryč byli déle než sedm let a Galaxie se mezitím výrazně změnila. Pro přeživší je to šok. Krátce poté TITAN vyšle čluny, vyzvedne je z DOONAN a dopraví do izolace. Lékařské testy jsou naštěstí negativní — nemoc Amfiů na lidi zřejmě nepůsobí. V tu chvíli si mohou poprvé opravdu oddechnout, i když závěr naznačuje, že jejich návratem se potíže zdaleka nekončí.