Arc Doornův úhlavní nepřítel Potrek se ukazuje jako mimořádně houževnatý: i on unikl „božskému větru“, atomové bombě, která explodovala u pobřeží Japonska.

Arc Doorn potřebuje mocné spojence, pokud chce Potreka ještě zastavit. A najde je v podobě vojevůdce Vladštejna, který může vést více než 100000 mužů do boje proti falešnému Biïkovi ...

V polovině roku 2062 vypráví worgunský mutant Arc Doorn Bertu Strangerovi na palubě Point Of o svém pobytu na Zemi. Doorn se roku 546 př. n. l. narodil na Epoy v galaxii Orn a později přijal lidskou podobu. Roku 348 př. n. l. ztroskotal na tabuizované Zemi, jejíž obyvatelé měli být podle worgunských nařízení ponecháni vlastnímu vývoji. Na čas vystupoval jako Thor, poznal lásku Germánky Gerhuldy, avšak během bouře v Egejském moři ztratil ji, vybavení i zbraně.

Pod jménem Hephaistion, zvaný také Rudovous, působil na dvoře Filipa II. a později podporoval Alexandra Makedonského v jeho mocenských snahách, čehož následně litoval. Když spatřil pád worgunské prstencové lodi, vydal se na východ. Na Mount Everestu nalezl její trosky a zachránil Potreka, mutanta vlastního druhu. Potrek přijal podobu rohatého Biïka, která se stala předobrazem lidské představy ďábla.

Doorn nejprve Potrekovi pomáhal v jeho pokusech podrobit si lidstvo, ale pro jeho nelidské jednání se s ním rozešel. Potrek se jej pokusil zabít a Doorn mylně uvěřil, že jej v Indii usmrtili vlastní poddaní. Roku 63 n. l. se však s protivníkem znovu setkal u Neronova dvora, kde Potrek vystupoval jako Potrecius. Od té doby oba působí jako zapřisáhlí nepřátelé; Doorn Potrekovu činnost sleduje mimo jiné v době Attilových Hunů a u dvora Kublaj-chána.

V polovině 13. století Potrek jako Bod-Leg ovlivňuje Kublaj-chánův dvůr a pomocí atomových bomb rozšiřuje jeho říši na jih. Doorn jednu z těchto zbraní ukradne a odpálí ji na moři. Přílivové vlny zmaří útok na Japonsko a Potrek je pokládán za mrtvého. Doorn po staletí věří, že nepřítel zahynul, ale později nalézá známky jeho návratu i jeho vlivu na období válek, temnoty a šílenství.

Pasov a Paříž roku 1610

V únoru 1610 sleduje Doorn pod identitou Artura Schwarze v Pasově upálení mladé ženy odsouzené jako čarodějnice. Nemůže jí zasáhnout na pomoc, protože Země zůstává tabuizovanou planetou, a popravu vnímá jako projev náboženského fanatismu. Schwarz, který se z Prahy vydal do Paříže, v Pasově koupí dva koně. U městské brány jej žoldnéři podezírají ze spojení s odsouzenou, ale odjezd mu umožní císařský dopis Rudolfa II., jenž mu zajišťuje postavení zvláštního vyslance.

Do Prahy předtím přijel za Comeniem a Johannesem Keplerem; s Keplerem se podílel na zdokonalování dalekohledu a poznal prostřednictvím něj Rudolfa II. Schwarz opouští říši, protože ji považuje za rozvrácenou náboženskými a politickými rozpory a očekává válku.

Dne 2. května 1610 přijíždí do Paříže, kde pozoruje rozsáhlé vojenské přípravy. Marně usiluje o audienci u krále Jindřicha IV. Anglický dělostřelecký důstojník John Darnforth mu sdělí, že francouzské vojsko má táhnout proti Habsburkům kvůli nárokům na Juliš, avšak podle jeho domněnky král hledá širší střet s císařem.

U Tuilerií se Schwarz setká s Françoisem Ravaillacem. Ten mu popíše, že v jezuitském klášteře u Lyonu zahlédl krvavý obřad, při němž maskovaný muž přijal opata mezi ilumináty a užil heslo „Dominus Potrecius“. Po sejmutí kapuce se mu muž jevil jako rohatý Satan. Ravaillac tvrdí, že Jindřich IV. patří k iluminátům a má zaútočit proti církvi i říši; Schwarz v popsaném muži poznává Potreka. Ravaillac chce krále zabít, aby tažení zabránil, a žádá Schwarze o zbraň. Schwarz mu ji odmítne vydat.

Vražda Jindřicha IV. a pátrání po iluminátech

Schwarz nedokáže Ravaillaca ani ilumináty znovu vypátrat. Z doslechů na pařížské univerzitě získá pouze nejisté informace o tajné lóži, jež má ovlivňovat osud Francie. Student Jean-Louis označí za možného člena profesor teologie Jakoba Abramse a prozradí mu jeho adresu v Rue de la Ferronnerie.

Následující den je ulice uzavřena kvůli královu příjezdu. Schwarz se domnívá, že v davu zahlédl Ravaillaca. Ten pronikne přes stráže a Jindřicha IV. smrtelně probodne; při zatčení křičí, že král byl služebníkem satana a nepřítelem církve. Je odveden do žaláře, zatímco dav žádá vysvětlení, kdo jej najal a zda měl spolupachatele.

Schwarz se v nastalém zmatku dostane do Abramsova domu. Nalezne zde kultovní místnost s pentagramem a obrazem pyramidy s okem, a usoudí proto, že Ravaillacovo podezření z králova členství v iluminátech bylo správné a že král směřoval k obřadu. Když Abramsovi oznámí královu smrt a obviní jej ze spiknutí, profesor přivolá žoldnéře. Schwarz se brání dvěma vlastnoručně zkonstruovanými revolvery, usmrtí jednoho útočníka a další vyřadí. Abrams je při palbě vlastních žoldnéřů smrtelně zasažen. Schwarz uprchne oknem, protože si uvědomuje rozsah Potrekovy tajné organizace a její styky ve vysokých kruzích.

Dne 27. května 1610 je Ravaillac po mučení veřejně popraven na Place de Grève. Doorn tvrdí, že jednal zcela sám, a proto nemohl mučitelům prozradit žádné spolupachatele. Schwarz se domnívá, že jeho čin pravděpodobně zabránil válce o Juliš, ale obává se Potrekových dalších plánů. Vrací se do Prahy, kde s Keplerem bez úspěchu pátrá po iluminátech a pokračuje ve zdokonalování dalekohledů.

Krátce před Vánocemi jej navštíví jezuita Vitus Pachta, Keplerův známý. Pachta o iluminátech ví jen z doslechu, souhlasí však, že tajně intrikují proti církvi a Svaté říši římské. Vypráví také o sňatku Lukretie Nikessinové z Landeku s Albrechtem Wenzlem Eusebiem z Valdštejna, který řád zprostředkoval, aby její majetek nepřipadnul protestantské rodině prvního manžela. Pachta po následném atentátu žije pod Valdštejnovou ochranou.

Potrek v Kodani

Na začátku roku 1626 Doorn připisuje osmiletou válku v Německu intrikám iluminátů. Po několika stopách dorazí do Kodaně a jako novinář Albrecht Gustafson vydává články na podporu míru a náboženské tolerance, aby organizaci vyprovokoval. Když jej navštíví údajně pobouřený čtenář, obviní ho ze spojení s ilumináty a žádá schůzku s Potrekem. Poté se přestěhuje do domu naproti vlastnímu bydlišti.

Po setmění pozoruje maskované ozbrojené jezdce, kteří marně prohledají Gustafsonův dům, a sleduje je k městskému paláci u královského zámku. Později k jeho domu přijíždí černý kočár v doprovodu osmi jezdců. Z něj vystoupí zahalená postava s výčnělky na kapuci připomínajícími rohy. Doorn se ukryje v pracovně, vyčká, až vetřelec odhodí kapuci, a pozná v něm Potreka v podobě Biïka.

Potrek pozná Doorna, jehož pokládal za mrtvého po výbuchu atomové bomby u Japonska; Doorn dosud obdobně předpokládal Potrekovu smrt. Potrek tvrdí, že na Zemi nenašel kov Ala, takže oba zůstávají na planetě s téměř nulovou nadějí na návrat k Worgunům. Ilumináty podle svého tvrzení založil proto, aby Zemi ovládal skrytě, aniž by barbarům přímo předal pokročilou technologii. Chce na troskách církve a říše vybudovat vlastní panství. Uvádí, že přiměl dánského krále Kristiána IV. ke spojenectví s Anglií a Nizozemskem; Dánové mají táhnout do dolnosaských provincií, Nizozemci na Rýn a druhá nizozemsky placená armáda přes Čechy do Rakouska. Potrek hodlá tuto armádu doprovázet, aby byl císař po zajetí popraven.

Potreka nabídne Doornovi místo svého zástupce, ten je však odmítne a střelí jej do hrudi. Výstřel nezabije Potreka, protože pod pláštěm nosí vícevrstvou ochrannou zbroj. Doorn v následné přestřelce usmrtí tři gardisty, posledním nábojem zasáhne Potreka do kolena a unikne zadními dveřmi. Dům vyhodí do povětří náloží, kterou tam k této příležitosti několik dní připravoval. Později soudí, že použil příliš málo prachu nebo přecenil jeho sílu: Potrek přežil a po zranění kulhal.

Doorn okamžitě opustí Kodaň. Cestou do Čech jej poblíž Erfurtu přepadne najatý vrah v oděvu podobném maskovaným jezdcům; Doorn ho zabije. V březnu se vrací do válkou zpustošených Čech jako Artur Schwarz.

Valdštejnův tábor

Schwarz cestou přepadne šest žoldnéřů, kteří plení statek, zapálili stodolu, napadli rolníkovu ženu a stříleli po ukrytém dítěti. Při střetu je zabit jeden z jeho koní; Schwarz usmrtí tři útočníky a zbytek zažene. Žoldnéři přiznají, že se chtějí přidat k Valdštejnovi.

Schwarz ukryje revolvery v lese a vyhledá Valdštejnův tábor. Čtrnáct let stará pověřovací listina Rudolfa II. mu za vlády Ferdinanda neotevře cestu dovnitř, ale pozdrav od Keplera mu zajistí přijetí. Valdštejnovi předá varování před ilumináty, jejich vlivem na Kristiána IV., možným proniknutím k císařskému dvoru i plánem zajmout a popravit císaře. Současně mu sdělí, že vůdcem řádu je rohatý worgunský mutant. Valdštejn jeho tvrzením plně nevěří a více se zajímá o Keplerův horoskop.

Schwarz naléhá, aby Valdštejn vytáhl proti Mansfeldově armádě, avšak vojevůdce chce nejprve součinnost Tillyho. Navrhne mu proto společný postup: sám zaútočí na Mansfeldovy jednotky, pokud Tilly současně napadne dánské vojsko.

Na banketu Schwarz zaslechne jméno kapitána Kurta Schilberga, které zná jako jméno velitele Potrekových gardistů v Kodani. Když Schilberg přijde, pozná v něm Gustafsona a obviní jej ze služby dánskému králi. Schwarz potvrzuje svou kodaňskou identitu, ale obviní Schilberga z příslušnosti k iluminátům a z pokusu o jeho vraždu. Valdštejn nedokáže určit, kdo mluví pravdu, a Schilberg vyzve Schwarze k souboji.

Schilberg je během boje těžce zraněn, avšak odmítne zříci se Potreka. Prozradí, že jeho otec, dědeček i pradědeček sloužili pánu iluminátů, kterého pokládá za nesmrtelného budoucího vládce Země. Při rozhodujícím útoku se sám nabodne na Schwarzovu čepel a zemře. Valdštejn přesto Schilbergovi nařídí čestný pohřeb a dále vyčkává na zprávy od vyslanců vyslaných k Tillymu. Schwarz vyzvedne ukryté zbraně a dalekohled; když Valdštejn vysílá zvědy na sever, doporučí jim hledat černý kočár se zataženými okny.

Bitva u Dessau a Potrekův únik

V dubnu 1626 zůstává Schwarz s Valdštejnovou armádou na cestě k Dessau. Zvědové ohlásí, že k městu postupuje Mansfeldova žoldnéřská armáda, a Valdštejn se v polovině měsíce rozhodne vyrazit. Schwarz při průzkumu mezi nepřátelským konvojem zahlédne černý kočár a je přesvědčen, že v něm cestuje Potrek. Nezkusí však proniknout mezi Mansfeldovy vojáky a vrátí se k hlavnímu vojsku.

Valdštejn chce nepřítele napadnout, až přejde most přes Labe. Most nesmí být poškozen, neboť jej bude potřebovat k pronásledování. Rozmístí dělostřelectvo na vyvýšeninách, ukryje pěchotu ve formacích tercií za kopci a vyčkává. Když předvoj Mansfeldovy jízdy přejde řeku, soustředěná palba způsobí jeho jezdcům těžké ztráty. Těžké vozy následně ucpou most a omezí přísun mužů i munice.

Valdštejnova jízda rozpráší nepřátelskou kavalerii a dělostřelectvo s pěchotní palbou ztěžují Mansfeldovým jednotkám zformování. Mansfeldova děla přesto zničí několik Valdštejnových kusů a zásoba císařské munice je omezená. Valdštejn proto vyšle do útoku dosud skryté tercie. Po střelbě následuje boj zblízka, v němž se Mansfeldovy formace postupně rozpadají a jejich vojáci prchají zpět k mostu.

Schwarz dalekohledem vyhledá černý kočár, jenž se v zmatku obrací k mostu a odstrkuje vlastní vojáky. Přikáže dělostřelcům zastavit jej a hrozbou pistole vynutí dvě rány, které však most i kočár těsně minou. Valdštejn palbu okamžitě zakáže, protože zničení jediného přechodu přes Labe v širokém okolí by armádu donutilo k několikadenní objížďce. Ani nyní plně nevěří Schwarzovu tvrzení, že kočár veze vůdce iluminátů, a hrozí mu spoutáním.

Schwarz se rozhodne Potreka pronásledovat sám. Se speciální zbraní zamíří na koni k mostu skrz prchající Mansfeldovy vojáky v naději, že černý kočár dostihne.